Soudní spor o autorská práva AI: Kdo má pravdu v boji mezi umělci a generativními modely

Rychlý vzestup generativní umělé inteligence (GenAI), která dokáže tvořit texty, obrázky, hudbu či kód na úrovni srovnatelné s lidskou, postavil globální právní systémy před bezprecedentní výzvu. Tradiční zákony o autorských právech, založené na principu lidského autorství, se dostávají do ostrého konfliktu s technologiemi, jež se učí z obrovského množství existujících děl. Tento konflikt se neodehrává jen v akademických diskusích, ale plní soudní síně po celém světě. V sázce je budoucnost kreativních odvětví, duševního vlastnictví a samotný ekonomický model AI společností.

I. Jádro sporu: Dva klíčové problémy

Soudní spory o autorská práva AI se točí hlavně kolem dvou zásadních bodů v životním cyklu generativního modelu:

1. Problém na vstupu: Trénink dat a „Hromadné krádeže“ 🤖📚

Generativní modely, jako jsou Stable Diffusion, Midjourney (pro obrázky) nebo ChatGPT (pro text), se učí rozpoznávat vzory a styly na obrovských datových souborech, které často obsahují miliardy děl stažených z internetu – mnoho z nich je chráněno autorským právem.

Argument umělců a tvůrců: Umělci, autoři, vydavatelé a zpravodajské organizace tvrdí, že trénování AI modelů na jejich dílech bez výslovného souhlasu a bez kompenzace představuje masivní porušování autorských práv. Považují to za „hromadnou krádež“ (mass theft) a neoprávněné přivlastnění jejich práce, která je základem komerčního úspěchu AI společností. Žaloby směřují k tomu, že samotné datové sady a výsledné modely představují odvozená díla, která porušují práva autorů originálních děl.
Argument AI společností (Tech firem): Společnosti vyvíjející AI, jako jsou OpenAI, Microsoft, Stability AI a Meta, se primárně hájí doktrínou „fair use“ (spravedlivého užití), která je klíčová zejména v americkém právu. Tvrdí, že používání děl k tréninku modelů je transformační (transformative) a nevytváří přímou konkurenci původním dílům, ale slouží spíše ke zlepšení technologie. Zastávají názor, že trénink je srovnatelný s tím, jak se lidský umělec učí studiem děl jiných. Tvrdí, že AI model neukládá kopie děl, ale jen statistické vzory a parametry.
- Klíčové soudní spory:
  - The New York Times vs. OpenAI a Microsoft: Jedna z nejsledovanějších žalob, kde významný mediální dům tvrdí, že jeho obsah byl neoprávněně použit k tréninku ChatGPT a že výsledky AI modelů přímo konkurují jeho obsahu.
  - Andersen et al. vs. Stability AI, Midjourney, DeviantArt: Žaloba vizuálních umělců, která zpochybňuje legálnost datových sad jako je LAION, a tvrdí, že modely vytvářejí obrazy, jež jsou příliš podobné jejich stylu, čímž porušují jejich práva a reputaci.
  - Žaloby literárních autorů (např. George R. R. Martin, John Grisham): Autoři tvrdí, že jejich knihy byly použity bez licence k tréninku velkých jazykových modelů (LLM), což má potenciál zaplavit trh levným, AI generovaným obsahem, který podkopává hodnotu lidské tvůrčí práce.

II. Problém na výstupu: Kdo je autor a komu náleží práva? 🖼️✍️

Druhý klíčový problém se týká děl vygenerovaných umělou inteligencí. Pokud AI vytvoří román, obraz nebo píseň, kdo vlastní autorská práva k tomuto výstupu?

1. Požadavek na lidské autorství

Většina právních systémů, včetně USA a České republiky, trvá na tom, že autorem díla může být pouze fyzická osoba.

Rozhodnutí v USA (Thaler vs. Perlmutter): Americký úřad pro autorská práva (US Copyright Office) opakovaně zamítl žádosti o registraci autorského práva na díla vytvořená výhradně umělou inteligencí. Toto stanovisko bylo podpořeno soudním rozhodnutím ve věci Stephena Thalera, který se pokoušel zaregistrovat dílo vytvořené jeho AI systémem „DABUS“, s tím, že autorem je samotná AI. Soud to odmítl s odůvodněním, že právo chrání pouze výtvory pocházející z lidského autora.
První rozsudek v ČR: Podobně Městský soud v Praze zamítl žalobu muže, který se domáhal autorství k obrázku vygenerovanému nástrojem DALL-E. Soud konstatoval, že žalobce neprokázal dostatečný tvůrčí vstup skrze zadaný prompt (příkaz), který by jej opravňoval k nároku na autorství.

2. Dostatečný lidský vstup (The Prompt Problem)

Zatímco čistě AI generované dílo bez ochrany zůstane, otázkou je, jak velký musí být lidský tvůrčí podíl (např. výběr promptu, následné úpravy, stylizace, kompozice), aby byl výsledek autorsky chránitelný.

Pravidla US Copyright Office: Úřad naznačuje, že pokud člověk do díla vloží dostatečnou původní tvůrčí práci(např. výrazné úpravy, pečlivý výběr a uspořádání prvků generovaných AI), může být chráněna pouze tato částvytvořená člověkem, nikoliv AI výstup samotný.
Nejasná hranice: Právní systémy zatím jasně nevymezily, kde končí mechanické užívání nástroje a začíná lidská kreativita. Je složitý a detailní prompt (zadání) považován za dostatečný tvůrčí vklad? Současná rozhodnutí spíše naznačují, že by bylo potřeba víc než jen slovní popis, a že rozhodující je spíše finální tvůrčí kontrola.

III. Důsledky a budoucí směřování

1. Ekonomické dopady a rizika

Devalvace lidské práce: Autoři se obávají, že nekontrolované používání AI povede k zaplavení trhu levným, AI generovaným obsahem, což dramaticky sníží hodnotu lidského tvůrčího talentu.
Koncentrace moci: Soudní spory mohou rozhodnout, zda se AI stane exkluzivním nástrojem pouze pro technologické giganty, nebo zda bude k dispozici i menším tvůrcům a inovátorům. Drahé soudní procesy a potenciální pokuty mohou vytvořit bariéry pro menší AI startupy.

2. Hledání právních řešení

Licencování a kompenzace: Jedním z možných směrů je vytvoření robustního licenčního trhu, kde by AI společnosti platily za používání autorsky chráněných děl k trénování svých modelů. Zpravodajské domy jako NYT se snaží o prosazení tohoto modelu.
Opt-out mechanismy: Některé platformy a legislativní návrhy (např. v rámci EU AI Act) zvažují povinnost zavést opt-out mechanismy, které by autorům umožnily zabránit použití jejich děl pro trénink AI.
Novelizace autorského zákona: Stávající zákony jsou zastaralé a nejsou připraveny na GenAI. Mnoho právníků a politiků se shoduje na tom, že je nutná cílená novelizace, která by definovala:
- Co je „transformační“ použití v kontextu AI tréninku.
- Jaký je minimální lidský tvůrčí vstup nutný pro získání autorských práv k AI generovanému dílu.
- Jasná pravidla pro transparentnost trénovacích dat.

3. Vliv EU AI Actu

Evropská unie se snaží reagovat rychle a její AI Act zavádí specifické povinnosti pro poskytovatele generativních modelů. Tyto modely budou muset:

Zajistit transparentnost při používání dat chráněných autorským právem.
Dodržovat evropské autorské právo a zavést opt-out mechanismy pro autory.

AI Act sice přímo neřeší otázku autorství finálního výstupu, ale klade důraz na legální vstup dat, což může vést ke snížení počtu sporů o trénink modelů.

Spravedlnost v digitální éře

Soudní spor o autorská práva AI není pouze technickou právní bitvou, ale zrcadlem širší společenské debaty o hodnotě lidské kreativity v éře strojů. Na jedné straně stojí umělci požadující ochranu svých práv a spravedlivou kompenzaci za práci, která slouží jako základ pro multimiliardový technologický průmysl. Na straně druhé stojí AI společnosti argumentující, že jejich inovační procesy spadají pod „fair use“ a že bránění tréninku AI by zpomalilo technologický pokrok.

Konečné rozhodnutí v klíčových soudních sporech, jako je NYT vs. OpenAI, bude sloužit jako precedent, který pravděpodobně předurčí, zda bude budoucnost generativní AI založena na systému volného přístupu k datům (a riziku porušování práv) nebo na licencovaném a kompenzovaném tréninku. Než se právní rámec ustálí, budou tvůrci i technologové působit v právní „šedé zóně“, kde je obezřetnost nezbytná a nejistota vysoká.